Protože vykročení z komfortní zóny vždycky stojí za to

Víkend jak má bejt.

V jedné nejmenované skupině na FB napsala nějaká slovenská slečna příspěvek, že bude jeden den s kamarádkou v Berlíně, tak jestli by se nenašel někdo, kdo by jim doporučil něco zajímavého, případně se k jejich toulkám nepřidal. A protože slečna na rozdíl od zbytku skupiny vypadala jako normální člověk, logicky jsem s kontaktováním nezahálela.

Přivstala jsem si už po sedmé hodině ranní a spěchala na domluvené stanoviště. Po projití klasického turistického must see v podobě Alexanderplatzu, dómu, Unter den Linden, Braniborské brány a Reichstagu se přidala ještě i moje bývalá spolužačka a Berlin Day mohl začít naplno.

Najedly jsme se v útulných uličkách Prenzlauer Bergu, zastavily se okouknout zeď na Bernauer Strasse, pak jsme se chvíli vozily, protože nám byla zima, prošly jsme se na Rigaer Strasse (aneb jedno z "nejnebezpečních míst ve měste", aneb hahaha), na Frankfurter Allee poctily svou návštěvou dokonalý antikvariát (no, spíš jeho záchod), pak jsme musely hostům ukázat i RAW Gelände (jakotžo další z nejnebezpečnějších částí města, ehm), okouknout známý squat Köpi, užívat si vůně sladkostí a baklav u Salut Backwaren a nakonec se na chvíli zaskočit odpočinout do takové nenápadné a útulné kavárny.

Protože se den chýlil ke konci, stavily jsme se společně k jejich couchsurfingovému pánovi (který bydlí přímo v Nikolaiviertel - aneb zvenčí to vypadá jako staré domy, zevnitř je to obyčejný ohyzdný panelák, který vypadal jako nějaký hostel a i naše freiburské koleje byly jaksi o třídu vejš) a následně se přesunuly jsme se do potemnělého Mauerparku a jaly se připíjet na vydařený den borovičkou. A taky se socializovat s lidmi, co šli kolem, protože "traditional Slovak alcohol" se nezdráhal ochutnat nikdo. Čůrání v parku, pochod tmou až na Bornholmer Strasse, večer ukončit ve weddinském pivovaru.

Slečny byly nakonec taky rády, že se jich ujal někdo normální a ne někdo z těch: "Zajděte do Matrixu, to je super klub!" Doma jsem byla ve čtyři ráno. Více dní jako tento!

Na cestách

Dřív jsem se celé ty roky snažila chovat se slušně. Dělat, co se ode mě očekává. Jíst zdravě. Pít s mírou. Vyhýbat se zakázaným a jim podobným látkám. Nebýt drzá, myslet na ostatní. Být hodně děvče a tak všelijak. Ale on ten život prostě nebyl pořád tak nějak úplně ono.

On ani nikdy tak nějak ono být nemůže, pokud se člověk snaží zapasovat do škatulky, která není jeho.

Byly to fajn dny. Cesta do Prahy, před kterou jsme s kamarádem a jeho slečnou dali "něco málo vína", domů jsem šla ve čtyři ráno, rozsekala si koleno na sněhu a následně ještě odpoledne málem v Praze poblila poštu. Pak jsme s kamarádkama kouřily v obýváku a vajgly típaly do květináče s jahůdkama. Cpaly se kebabem a chipsy. A kuly intriky a pikle na tento rok.

True ladies. Zdravá strava. A tak. Především pak štěstí v duši.

Pravou povahu člověka z něj nevymlátíte ani tehdy, když se o to od jeho dětství tak pilně snažíte.