Písničky LX

Byl to jeden z mála slunečných a horkých dní toho léta. Stála jsem na mostě přes Moselu, ruce rozpažené a nechala vítr, ať mi cuchá vlasy. Adrenalin v žilách. Endorfiny jakbysmet. Sluchátka v uších. Zpívala jsem si nahlas a bylo mi jedno, že tam jsou lidé, i to, že je to falešně.

"...Niemand weiß was heut Nacht geschehen
Niemand weiß und hat da was gesehen..."

Nikdo neví, co se stane dnes v noci. Nikdo to neví, ale já měla od rána dobrý pocit. Tento typ pocitu se nemýlí. Sice často mlčí, ale když už promluví, tak má pravdu. Kromě něj nikdo neví. A nikdo tam přece ani následně nic neviděl.

"...Aus dem Staub, welch eine Meistertat
Kunstraub, Kunstraub, keiner weiß hier Rat..."

Nikdo sice nic neviděl, ale ani radu nikdo nemá. V tuhle chvíli již ani pocit nic neříká.

"...Was hinter Eisentüren verschlossen
Wird ohne Eintrittsgeld genossen..."

Chci zpátky. Ten den prostě chci zpátky.

In Extremo - Kunstraub