Když jsem byla malá, podařilo se mi zlámat si kotník. Noha se ale zahojila dobře a nikdy jsem s ní neměla žádné problémy. Jediné, co se stávalo, bylo, že jsem cítila mírné pnutí, když jsem dlouho plavala, nebo měla na nohou lyžáky či brusle.
Roku 2009 ale přišla divná bolest. Nebolelo to stále, spíš to tak občas pobolívalo. Někdy vícekrát za den, někdy párkrát za týden, ale dělo se to opakovaně. Měla jsem v té době sice docela dost postpubertální nevyrovnané stavy, ale jinak se zdálo, že je můj život na další roky krásně a jasně nalinkován.
Bác.
Jako by do toho všeho uděřil blesk a z celého toho zcela jasného konceptu nezůstala ani tříska. A já se musela do základů zhroutit, abych se z toho popela dokázala zvednout.
Kotník poté přestal bolet.
Na dlouhé roky.
Dokud se jednoho krásného dne nezačalo opakovat totéž. Pobolíval dlouhé týdny. Tehdy jsem si řekla, že jsem asi pověrčivá, a že je to náhoda. Můj život je tak stabilní, jako nikdy předtím, vím jasně co chci a tak dál.
Kaboom.
Z původního života nezbyl na kameni kámen a já nechápala, jak je to tak rychle možné.
Kotník ale přestal bolet.
Na dalších několik let...
Pak se to stalo ještě jednou. To se můj život sice následně opět postavil na hlavu, ale už to pro mě nemělo tak fatální vnitřní následky, ačkoliv příjemné to pro mě nebylo. Naivně jsem si říkala, že mám zase na dalších několik let odbyto... dokud to nezačalo nanovo hned rok poté.
Tedy letos.
Byla jsem si jistá, že se nyní nic vážně podělat nemůže. Super život, práce, bydlení... jednorožci blejou duhu a prostě samá pozitiva a sociální jistoty.
Od začátku roku se stalo několik pro mě docela zásadních a strašně zvláštních věcí. Vždycky jsem si říkala, že to už musí být ono a bolest zase z ničeho nic zázračně zmizí. Vždy ale zmizela jen na chvíli, aby se pak mohla objevit o to silnější.
Takže hovno.
Poslední měsíce mi není zrovna fajn, přehdnocuji celé své poslední roky života a dějí se divné věci.
A já doufám, že tohle už jsou ty poslední kapky a bolest se už tentokrát na dalších několik let neobjeví, protože další životní podpásovky už asi úplně neustojím.
Žádné komentáře:
Okomentovat
NEJDŘÍVE ZAPNOUT MOZEK, TEPRVE AŽ POTÉ PRSTY A NAKONEC SE NESTYDĚT A PÍSMENKOVAT ZDE: