Letadlove smutneni

Aktualni lokace: letadlo kdesi nad Gronskem
Venkovni teplota: -49 stupnu pana Celsia
Vyska: 11 584 metru
Cas: 19:00 albertskeho casu, 2:00 londynskeho casu a pulnoc gronskeho casu

Dnesek, totiz vlastne uz vcerejsek, byl... rekneme zajimavy.

Brzke vstavani, dobaleni, par hodin stravenych v aute pri presunu z Edmontonu do Calgary, par hodin na letisti. Mela jsem co delat, abych se tam nerozbrecela jako male decko. Jako by to bylo vcera, co jsem na tom samem miste vystoupila z letadla, nohy po mnoha hodinach sezeni jako z rosolu, pricemz se mi do nich po nekolika malo krocich nutne zacala nahrnovat snad veskera krev z tela, takze se razem promenily v balvan a mne se v tu ranu roztocila kompletne odkrvena hlava... Jako vcera. A pritom tomu bylo jiz pet tydnu. Pet tydnu v raji, ktere timto byly definitivne u konce a cekala nas cesta do Evropy.

Jizda na letiste se narozdil od prvni trasy Calgary -> Edmonton sice nechutne vlekla, ale stala za to. Zastavovali jsme se na kave, projizdeli jsme kompletne rovnou krajinou, jen kdesi v dali na obzoru nam mavaly velehory, nove pokryte snehem. Mraky byly takto po ranu v jednom useku tak nizko, ze jsme jimi projizdeli naskrz, ja poslouchala svuj vyber skladeb z MP3 prehravace a mela slzy na krajicku.

Nezazivne cekani na nase letadlo mi pomohl zkratit Aprikat (ktery se kvuli vaze uz nevesel do kufru), nebo spise narocna procedura, behem niz jsem ho slozite prelevala z lahve do prazdne plechovky od Coca Coly, aby si z originalni pivni flasky nejaky kanadsky tee total puritan nenadelal do kalhot.

Sedim, ctu predposledni dil Harryho Pottera, prolevam si hrdlo vytecnym ciderem a snazim se nemyslet na to, jak nechutne pomalu se ten cas behem poslednich 24 hodin vlece. Za okny jen tma...