Nemůžu tomu uvěřit. Tak už i já jsem nakonec tu školu dodělala a můžu se konečně cítit jako plnohodnotný člověk, protože jak mi předtím někteří naznačovali, jen písmenka před jménem, to je to, co udělá z mrzkého mlže člověka a garantuje mu to jen a jedině samá pozitiva a sociální jistoty, prostě ho to vystřelí do stratosféry mezi duhu zvracející jednorožce.
Nejdřív jsem nastoupila o dva roky později, protože napřed zdravotní problémy a pak se mi na vysokou prostě nechtělo, posléze jsem na ni během prvních semestrů kašlala, protože jsem tou dobou měla výbornou práci v úplně jiném oboru, která mě bavila, naplňovala a já počítala s tím, že mě bude živit tak nějak nafurt, jenže člověk často míní a ono prd. No a pak přišel Erasmus a následně dlouhodobé přerušení studia a přestěhování do Německa. Nakonec se sešla taková souhra náhod, že jsem zhodnotila, že když už mi toho zbývá tak málo, jako dva předměty, bakalářka a státnice, nebudu rebel, navíc čistě pragmaticky se mi můj obor v Berlíně maximálně hodí.
Samozřejmě mě vůbec nesralo, jak se můj muž neustále divil, že se jako v ČR musí dělat státnice, když u nich stačí jen bakalářka a hotovo. Realistický hlásek, který mi našeptával, že náročnost celého studia v Německu se s tou českou nedá moc srovnávat, takže bych měla držet čelist, byl i tak soustavně přehlušován mým vnitřním
grrr.
Nakonec se neukázaly největším problémem státnice, nýbrž byrokracie. Musela jsem stihnout udělat zkoušku
(klasicky a notně netakticky tu, které jsem se od prvního semestru bála jak čert kříže, a tak jsem si ji valila jak ten hovnivál kuličku až sem) na první pokus
("Buď k testu při odevzdávání nenápadně přibalím tlačenku... nebo se potřu slivovicí a budu ho vábit") a nechat si ihned ten den zapsat známku
(čímž jsem pana magistra obtěžovala natolik, že mě od ní málem rovnou vyrazil), posléze se mi snažili namluvit, že mezi uzavřením známek a státnicema musí být minimálně pět pracovních dní, což se v praxi dělá docela blbě, když od oné inkriminované poslední zkoušky zbývají do státnic dny tři. Na geniální radu:
"Měla jste si to líp naplánovat," jsem musela svůj temperament hodně krotit, abych je neposlala do sedacího svěrače, protože když se zkoušky vypsaly tak blbě, tak s tím student sám nic moc nezmění.
S balakářkou to bylo taktéž vtipné, protože když jeden chlapec na semináři prezentoval, že se jeho práce zabývá počátky pornografie v českých zemích, přičemž jednu celou stránku zabíraly možné ekvivalenty slova
penis, ptala jsem se sama sebe, proč vlastně já tu svou práci beru tak vážně, když jsem namísto toho mohla vyjmenovávat jen všechny ty šulíny, kokoty, ptáky a vocasy a další stránku věnovat pipinkám, kundám a píčám. A že jich znám dost.
Nicméně konec dobrý, všechno dobré a univerzity všech zemí, vyližte mi konečně prdel.
