Šípy do duše

Jak jsem již v minulém příspěvku zmínila, poslední zažitá, prožitá i přežitá sobota patřila výjezdu do krásné přírody kdesi pod Kralickým Sněžníkem. Dokonce se to tam jmenovalo Mnichov, nicméně žádný Oktoberfest se v okolí ku vší smůle nekonal. Zato se tam narozdíl od našeho města, strategicky situovaném na jihu Moravy, konaly stromy oblečené do barevného podzimního hávu a příšerná zima. (Rozuměj: Bylo tam o dost méně, než je + 22 Celsiových stupňů)
Mým zvykem jest nosit s sebou svůj mp3 přehrávač téměř všude, kam vytáhnu paty, a tak se ani tento výlet nestal výjimkou. A čekalo mě díky němu velmi příjemné překvapení.
Stojíce v autobuse po vzoru sardinek v konzervě jsem se rozhodla rozptýlit svou ne zrovna přívětivou náladu a přivést se na jiné myšlenky, než spílání všem českým dopravním společnostem. ("Tohle by se v Německu nestalo!")
Zcela náhodně jsem zvolila jakési album k přehrávání a oddala se poslechu. Po chvíli jsem zůstala zkoprnělá s téměř otevřenými ústy a mrazením v zádech. Do uší mi hrála píseň, o jejíž existenci jsem neměla sebemenší potuchy. A už vůbec by mě nenapadlo, že ji v kapse nosím každým dnem a s každým svým krokem.
Láska na první poslech, říká se tomu. Nestává se často, že by mě nějaká píseň až takhle zasáhla. Pouštěla jsem si ji po celý zbytek dne, dokud se mi kdesi za Ostravou při zpáteční cestě nevybil akumulátor. Nemohla jsem přestat.
Ta hudba, ty slova, ta celková atmosféra... Nemám slov. Mám jen nekonečné množství pocitů, jež to ve mně vyvolává. Cítím, tedy jsem.

Předsemestrální mezičas

Teplo a volno nám pomalu, ale jistě končí, studijní povinnosti se začínají kvapem blížit. Je proto třeba uchytit pevně za pačesy všechny poslední příležitosti a celé babí léto (A spolu s ním i ono zatím neškolní září) si dosytosti užít a vychutnat.
Tohoto úkolu jsem se zhostila na výbornou. Nejprve Švédsko, poté Vídeň, školní slavnosti ku počesti zahájení nového semestru, hektolitry burčáku, výlety do přírody, pozorování západů Slunce, klábosení v parku, jedna obohacující přednáška, H. přistěhovávání do našeho města, kavárny a jiná restaurační zařízení, zajímavé zážitky a nové zkušenosti, nekonečné vlny inspirace, jednodenní výjezd za krásami Jeseníků, výstava...
Za tento měsíc jsem toho stihla mnohem více, než kdykoliv jindy. A dalo by se říci, že se tak perfektně vynahradilo ono neslavné letošní léto.
Je mi krásně. Stálo to za to. Všechno.
Jen tak dál!

Písničky XV

Horizont - In Extremo

<sub>"Tausend mal hab ich mich betrogen
Tausend mal hab ich dich gekränkt
Tausend mal zuviel geolgen
Tausend mal alles verdrängt
Alles, alles, alles verdrängt

Doch in dieser Stunde
In der ich dich verloren hab
Weiß ich was ich dir angetan
Und breche über mich den Stab

Tausend mal zuviel versprochen
Tausend mal das selbe Leid
Tausend mal dein Herz gebrochen
Tausend mal zu spät bereut
Zu spät, zu spät bereut

Doch in dieser einen Stunde
Wenn der Wind soch plötzlich dreht
Habe ich den Sturm geerntet
Den ich selbst einst ausgesät

Wollte doch mehr hinterlassen
Wollte mehr doch für dich sein
..."</sub>

I přesto k tobě cítím to, co cítím. List je popsaný. Nedbale popsaný. Bez jakýchkoliv emocí a racionálního uvažování. Otočit, vytrhnout, roztrhat, spálit, nikdy více nečíst... To je jedno. Zapomenout. Máme tu další, čístý. Je čas, jít dál. Právě teď. V tuto chvíli. V tomto okamžiku, jež je pro to všechno vhodnější, než kterýkoliv jiný...

Citáty VI

"Pokud nejsou vaše fotografie dost dobré, nebyli jste dostatečně blízko."

_{(Robert Capa; válečný fotograf)}



Tak proto. Proto mi lidé z celého světa vždy nejvíce chválili jisté konkrétní série fotek. Série fotek z Berlína.
Není místa, jež by mi na světě bylo blíž. Není místa, kteréžto by se mnou natolik splývalo v jeden symbiotický celek. Není jiného místa, které by na mé fyzično i psychično působilo jako očišťující dialýza, pozitivní stimulátor a zdroj nekonečné inspirace v jednom. Není žádného jiného místa, které bych každým dnem i nocí, s každým krokem, nádechem i výdechem, nosila ve své hlavě, ve své duši i ve svém srdci.
Nyní to již chápu. Další střípek zapadá do mozaiky bytí. Další dílek obrovské skládačky nalezen a analyzován.

Podzim

S tváří, jež nám ukazuje v těchto prosluněných dnech, miluji snad nejvíce ze všech ročních období. Teplo tak akorát, vůně loučícího se léta ve vzduchu všude kolem. Vědomí, že pomalu začíná další vzdělávací cyklus, přičemž si na nás všechny ty papučky, kapsáře, pouzdra, posluchárny, indexy, modré kalhotky a červené trenýrky, bílé jarmilky, žákovské knížky, semináře, zvonění, menzy i kavárenská posezení místo přednášek mezi přednáškami brousí zuby.
Stejně tak bolestné sžívání se se skutečností, že každého krásného dne je nyní potřeba užívat, co to dá. Více než kdy jindy. Další se totiž už letos konat nemusí.
A hlavně ty nádherně hřejivé, i když již poněkud znavené a ne tak agresivní, sluneční paprsky. Paprsky s barvou tak dokonale zlatavou, jak to umí jen tento raný podzim.

A burčák! Sezónní zboží! Plnými hrstmi a loky berte a vychutnávejte, dokud (pro)dávají!


Hláška: A bude hůř, není v tomto případě pesimistická, nýbrž ryze realistická. Nyní nás už zase zanedlouho čeká padající listí, hektolitry deště a bariéry téměř londýnské mlhy, sychravo, mráz, břečka na ulicích, věčná tma...
Ale my nebudeme zoufat. Budeme se na svět dívat růžovými brýlemi. Vždyť na všem se dá přeci najít něco pozitivního. S vědomím této reality se po krátkém čase oddáme prvnímu přízemnímu mrazíku.
Inu, uznejte. Lahodný burčák vystřídají pečené kaštany, svařáčky, horká medovina, vůně trdelníků linoucí se po ulicích z všudypřítomných předvánočních trhů, absence prací a škol v průběhu Vánoc, bujaré oslavy ku příležitosti příchodu nového roku (Snad lepšího, než byl tento, jelikož ročník 2009 zdál se opravdu... Na hovno.)... A komu se nelíbí ani toto, nechť si zaleze někam do nory, oddá se zimnímu spánku a nekazí náladu všem kolem sebe.

Tak tedy s chutí do dalšího ukázkového baboletního dne, užívejme si společně každý okamžik, kdy ještě můžeme nosit letní ošacení bez toho, aby jsme někde v ulicích přivábili rozvášněnou Angínu, radujme se z maličkostí... A společně se zase těšme na další jaro.

Studentovo bytí

Po velkolepém návratu domů jsem si složitě vydupala jedno patýrko v lednici sama pro sebe. Zvyk z privátu. Sice šlo o proces ještě komplikovanější, než obsazování Polska, nicméně ho konečně mám a to to hlavní jest.
Věci, jež se v něm ocitnou, zkrátka přináleží mně. Tudíž v případě lákavého vzezření i vůně budou bez milosti stráveny mým tělem a v případě vzhledu odpudivého poletí okamžitě do koše a přes to nejede vlak.

Po dnešním procitnutí však zvažuji dráhu příživníka. Ve chvíli, kdy padl za vlast hlad poslední piroh z biopotravin, mi z mé pracně vydobyté poličky mávaly jen dvě lahve piva, jedno Frisco a jedna petka burčáku. Ti studenti mají věru těžký život...

Cestovatelská

Mám nějakou cestovatelskou. Předminulý víkend strávený v Malmö, minulá sobota ve Vídni... Nádhera. Jsem ve svém živlu. Autobusy, letadla, auta, dálky, dobré jídlo, pití, cizina, nepočitatelně zážitků...
Jen se obávám, že spánkový deficit budu dohánět ještě v říjnu. Můj znavený organizmus nestihl dospat ani ten krušný sever a už jsem si jela dobrovolně ubrousit nožičky do rakouské metropole.
Ale stálo to za to. Tramwaytag, krásné počasí, příjemná společnost, výtečný burčák, další výtečný burčák, hory jazyku lahodících pochutin a poživatin... Jen ty zásoby bavorských pšeničných piv jsem si už domů nestihla přivézt, neb mě Vídeňáci přechcali a deBillu zavírali na můj vkus nezvykle brzy. Chm.

Denní heslo č. XIX

D. : "A ty ryby, co jsou mrazáku, bys už taky měla sníst. Je jich jak naděláno, tak ať se tam neokotí."

Pokud se v bytě sejdou správní lidé, bývá u nás věru veselo.

Písničky XIV

Životní zpověď... ?


Lebensbeichte - In Extremo

<sub>"Schäume nur, mein wildes Herz
In des Zornes Wehen
Bin aus leichtem Stoff gemacht
Muss wie Luft vergehen
Ohne Schiffer treibt mein Kahn
Auf des Meeres Spiegel
Niemals fesselt mich ein Band
Riegelt mich ein Riegel
Suchte meinesgleichen
Fand nur Sünder ohne Zügel

Zeigt der Sinn so wie ich wirklich bin
Lenkt der Sturm mich stets woanders hin
Trügt der Schein, ich kehre niemals heim
Am festen Band und bin dann doch allein

In der Schenke sink ich einst
Gern im Tode nieder
Und im Becher spiegelt sich
Noch mein Antlitz wieder
Mit der Jugend toll ich fort
Auf des Lasters Wegen
Engelschöre singen dann
Gib mir deinen Segen
Diesen Zecher schlag o Herr
Seiner Strafe wegen..."</sub>

Švédsko

Včera ve večerních hodinách jsem se navrátila z dalekého severu, konkrétně z města Malmö. Původní plán se sice tvářil tak, že domů dorazím už dopoledne, nicméně Hoegaardenuům v Praze s K. a s M. se prostě nedá říci ne.

A jak vypadají mé v kostce shrnuté postřehy z oné země sobů a částečné prohibice?

• Nyní již až moc dobře chápu, proč se v jedné písničce zpívá o tom, že 'severní vítr je krutý'
  
• Švédské pivo je téměř nepitelné
  
• Švédské pivo je téměř nealkoholické
  
• I piva jako Pilsner Urquell, Kilkenny, Guinness, König Ludwig atd. jsou k dostání pouze ve švédské variantě 3,5%
  
• Konzumace alkoholu na veřejnosti je zakázána
  
• Pohyb v podroušeném stavu na veřejnosti je zakázán
  
• Kouření na veřejném prostranství je rovněž zakázano. K tomu však navíc i v resturačních zařízeních. (Paráda! Konečně čistý vzduch!)
  
• Švédky jsou extrémně hubené
  
• Švédové vypadají jako něco mezi Nilsem Holgerssonem a Borisem Beckerem
  
• Architektura valné části Malmö je více východní, než ve východním Berlíně
  
• Hodně domků v centru má až téměř irský ráz
  
• Neviděli jsme jedinou Ikeu. Zrada!

Víkend ve Skandinávii utekl mnohem rychleji, než se nám všem líbilo, nicméně za ty zážitky to všechno rozhodně stálo. Pohodička, výborný kolektiv, procestování mnoha a mnoha památek, v nohách 100 podzimních kilometrů, kopa smíchu a obsáhlé zásoby českého alkoholu.
Jen ten spánkový deficit budu nejspíš dohánět ještě v říjnu.

A tu šílenou pandemii skandinavofilie zachvacující nejen naši republiku prostě asi nikdy nepochopím. Já osobně dávám přednost státům, kde mě vítr i pivo nehrožují na zdraví.

Maso

Po několika letech, kdy můj organizmus odmítal přijímat maso v jakékoliv formě, se ze mě najednou stal regulérní masožravec. Velmi vášnivý a velmi hladový. Již po několik týdnů, ne-li měsíců, musím mít svůj stálý denní přísun kvalitních flákot.

Já: "Včera jsem v deset večer snědla v restauraci T. jeho obří krvavý steak, dnes jsem další obědvala a poté dokonce i večeřela, ale i tak mám neustále zoufalou chuť na maso!"
Moje mamá: "Ne, že v tom Švédsku budeš okusovat sobům zadky."

Star Trek

Během minulého týdne jsem byla po více než patnácti letech konfrontována se seriálem Star Trek: The next generation. Dnes už mám za sebou zhlédnutých více než čtyřicet dílů a právě jsem ve fázi sledování jednoho filmu (No brr, jak ti herci zestárli!) a stahování druhého, což je za těch pár dní opravdu solidní výkon. Zvlášť na mě, která se na filmy nedívá skoro vůbec a televizi se vyhýbá, jako by to byl vynález šířící morovou nákazu.
Ptáte se nyní sami sebe, zda jsem normální? Pak si kladete stejnou otázku jako já. Dá se to v tomto stádiu ještě léčit, nebo je to již patologické?

Nechoďte spát hladoví

Pokročilá letní noc. Debata přes icq. Lahváč při ruce. Pár vypitých lahví při noze. Sjíždění seriálů. A hraní Farmville.

Říká se, že člověk vidí zpravidla to, co vidět chce.

"A co mám teda té tvé mamce poslat?"
"Aj, sorry. Postavím lahváč, stopnu Star Trek a jdu na to."
":D Já četla - 'Prosím lahváč.'"


"Tak třeba kačenku."
"..."
"Sorry ale..."
"Třeba TLAČENKU"

"Dobrou... A ať se ti něco pěkného zdá."
"Třeba o tlačených kačenkách."
":D"
"Ty vole!!!"
"Já zas četla: 'O dobrých tlačenkách'!"

Citáty V

"Rozejít se mohou lidé, kteří se neprolnuli. Ale my? Jak se můžeme rozejít? Neponeseme každý kus druhého v sobě?"

_{A ty to taky víš...}