Masters of Rock 2009 II

Pátek 10. 7. 2009

Na druhý den jsme se s M. probudily kolem poledne. Noc byla náročná. Jakožto správné milovnice přírody jsme se o svůj plátěný příbytek rozhodly podělit s pár ušáky, komáry a kolonií mravenců. Můj spacák byl navíc evidentně ušit z výhodně lubrikovaného materiálu a kdybychom neměly stan, tak sjedu dolů k brance jako po bobové dráze.
Po ranní hygieně jsme se vydaly do areálu. Již krátké zhodnocení situace přineslo naznání, že po dobu naší nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo, následovala cesta do Vizovic. Cesta za kulturou, kávou/čajem/horkou čokoládou a hlavně porcelánovým wc a tekoucí vodou.
Až jsme skončily s šišlavým obdivem malých kačátek na místním potoce, namířily jsme si to po loňských zkušenostech do Zámecké čokoládovny. Následoval černý čaj a horká čokoláda s chilli. A záchod s koupelnou. A neodbytný podnapilý pán uvnitř podniku, jenž dle jeho slov nepotkal krásnější dívku nežli mě a musel se tudíž se mnou nechat asi natřikrát vyfotit. Za běžných okolností by se chlapec potázal se zlou, nicméně jsem toho dne měla nezvykle dobrou náladu a zakázala si ji kazit nějakým slivkomilcem.

Poté opět areál, hudba nic moc, pivo dost. Začínalo se ale citelně ochlazovat a zvolily jsme proto strategickou pauzu v podobě návštěvy stanu s cílem nabalení teplejších svršků. Mezi vraty náš však nevybíravým způsobem zadrželi hostitelé spolu s moravskou pohostinností a počali do nás nalévat další piva, přičemž jsme se zpět k dění festivalu vracely v ještě veselejší náladě, než v jaké jsme odcházely.

Kde se vzala, tu se vzala, přihnala se bouřka. Naštěstí nic velkého či příšerného jako loni. Hlavní spršku jsme si s M. přečkaly v tlačenici pod plzeňským stanem. V okamžiku, kdy dav znovu počal připomínat spíše pěchování sardinek do konzervy a déšť se počal stávat vcelku snesitelným, naznla M., že bude lepší se trhnout a jít se pobavit na vystoupení skupiny Korpiklaani, aneb dle mých slov Veselých podnapilých trollů.
Koncert byl, jak již mé titulování napovídá, veselý. A to nejen díky našemu obsahu krve v alkoholu. Lidé v dešti tančili na plastových kontejnerech a my dvě pobaveně hopsaly mezi kapkami deště. Tvorba přesně taková, jak ji popisuje M. :

"Já si dokážu živě představit, že na jejich hudbu kalíme v nějakém irském pubu, tančí se na těžkých dubových stolech a pijí se hektolitry piva z masivních korbelů."

Po podnapilých lesních mužích přicházeli na řadu Dragonforce, na něž nás po svých nekonečných ódách zlákal O. Nutno kvitovati, že skutečně předčili naše očekávání a že nám velmi padli do ucha. Poslouchatelné, svěží, rychlé. Ano. Chválíme skupinu a děkujeme za dobrý tip.

Kolem půlnoci se však kvůli bouři začalo ochlazovat v míře větší než sibiřské a následovala tak naše dobrovolná a opětováná deportace do teplých spacích pytlů. Cestu nám navíc zpestřovali pánové, nabízející při každém našem průchodu horkou medovinu. Tato situace se stala během těch pár festivalových dní takřka pravidlem.