Masters of Rock 2009 III

Sobota 11. 7. 2009

Když po dvou bujarých a velkolepých dnech na hudebním festivalu leze člověk ráno v poledne ze stanu a první, co uslyší, je: "Áá, dobré ráno, holky! Jen pojďte, pojďte... Už vám točíme pivo", tak by nejraději strčil hlavu do písku. To mi věřte. Toliko k úvodu toho snad nejlepšího dne ze všech prožitých. Držte si klobouky, jedeme dál.

Během cesty do areálu jsme potkaly mého kamaráda, kterého jsem již dlouho neviděla a o to více se na něj těšila. Prohodili jsme pár příjemných slov, pochválila jsem jeho nový letní sestřih (A mlčky oplakala osud jeho dlouhých loken) a v duchu si sama pro sebe již poněkolikáté sentimentálně konstatovala, že opravdu vypadá jako roztomilý medvídek. Bylo ale načase se s ním zase na nějakou chvíli rozloučit, jelikož nás už H. a O. čekali na našem obligátním srazovém místečku u nudlí.
Přivítání, překvapení ve formě šoku, obdržení dalšího piva. Lidi, notak! Vždyť je teprve poledne!
Dlouho jsme ani s nimi nepobyly (Jen jsme si všichni stihli na vlastní kůži prožít pivko a horolezení na ne zrovna nízkou římsu pod střechou kvůli znenadání propuknuvšímu dešti), jelikož jsem pojala jako svou mravní povinnost odběhnout si na vystoupení Mňágy a Žďorpu, neboť prošvihnutí např. písniček Hodinový hotel a Nejlíp jim bylo zahraných live bych si asi neodpustila. M. byla kupodivu spokojená. Ačkoliv toto není muzika podle jejího gusta, rozhodně nemohla slovům zahraných songů odpárat jistou, i nás osobně se týkající, životní výstižnost. A toto byl, prosím, náš jediný koncert tohoto dne. Polovina Mňágy. A i tak se obě shodneme v tom, že dny jako tato sobota by se měly tesat do kamene.

Tímto okamžikem se rozjela naše soukromá zábava. Nezúčastněný těžko pochopí vše. Polotmavý Master na cestu, fotografování u Jelínka, rozebírání krásy všudypřítomných metalistek,

(Já: "Hele, M., všímáš si, že ty slečny tady jsou buď extrémně krásný nebo extrémně hnusný?"
M. : "Abych řekla pravdu, taky jsem se tu nad tím už několikrát pozastavila."
Já: "To by mě tedy zajímalo, kam asi tak spadáme my." *smích*

...

Náhodná slečna: "Ehm... Promiňte, ale... Víte, hrozně se líbíte mému příteli... Myslíte, že bych vás s ním mohla vyfotografovat?"
M. : "Tak. A tady máš odpověď.")

...pochod kolem areálu, půllitr Černé Hory, něžné pusinkování s M., plánování společného spolustudia v jednom měste s H., lezení po kolejích (Kterého jsem se raději neúčastnila, jelikož jsem sebekriticky konstatovala, že po množství chmelových nápojů v tomto dni bych se nejspíš poroučela mezi pražce), O. zkoumání jedné z padlých Toi Toi bojovnic a následné skupinové foto uvnitř (Ano, strategicky jsem se ujala místa fotografa, než abych se k té věci měla přiblížit), téměř romantické houpání v houpací síti s O. (Zbytek kolektivu nám výslovně odmítal donést další pivo! Ts! Očividně mi bylo záviděno, že jsem měla ta privilegia, spočinout v houpačce s někým, kdo má tak krásně modré oči), salvy smíchu, křeče v břiše od smíchu, slzy smíchu...
Poté ještě fotbálek, kde jsme daly naše ženské síly dohromady a oba chlapy pořádně rozdrtily (A M. odhodila tašku do rozlitého piva), ale aby jim to nebylo líto, tak jsme je následovně pěkně nakrmily a napojily.
Rovněž jsme stihli za pomoci H. kšiltovky a slunečních brýlí parodovat hip-hap-hopová individua, jenže... Jenže všechna zábava musí jednou skončit. A jak se říká, přestat by se mělo v nejlepším. Tak bylo učiněno i zde. Pánové nám museli na vlak.
Než tak ale učinili, věnoval J., kamarád od O., výsostně svůj stan do rukou M. Nechtělo se mu jej skládat a tahat domů. Taky dobře. Prostorný stan pro tři se na příští festivaly bude výborně hodit.

Střih. Nádraží. Vlak. Loučení.

M. : "Takhle jsem se neloučila ani s mužem!"

Mávání. Tisíce pusinek posílaných vzduchem na všechny strany. Přesvědčení, že si vše napřesrok opět zopakujeme. Nikdy nic nebude stejné, ale věřím, že s takovouto společností to bude dokonalé vždy a všude.

M., horká medovina, stan, spacák, mravenci, spinkání. A i pan Smutek tam s námi té noci kdesi byl...